4. 8.

048

Ráno mám v mlze, vím jen, že jsem chvíli psal pohledy. Rychle do sebe hážu oběd  a jdu na hlavní mši do katedrály. Kněz přede mši prosí poutníky, aby v průběhu obřadu nechytali v kostele pokémony. Pohyb toho velikého kadidla musím oželet, rozhoupává se jenom v pátky. Po mši se setkávám s Claudií a Němkou architektkou. Právě dorazily. Slibujeme si další setkání v Praze nebo v Miláně. Při loučení si přejeme buen camino.

Píšu pohledy. Našel jsem úžasné místo, dům pro poutníky. Stylové, soudobě zařízené místo, kde můžu být třeba celý den, můžu si tu vyprat, uvařit v kuchyňce, vytisknout co potřebuju, odpočinout. Píšu u stolu pohled za pohledem. A potkávám tu kluka z Kopřivnice. Jirku. Svět je tak malý.

Při odchodu si beru dvě hole z větví, které už očividně nikdo nepotřebuje. Vyzvedávám na poště boty, posílám štos pohledů, dostávám zprávu od Nika a Sáry. Právě přicházejí. Setkáváme se a trávíme spolu večer. Potřetí a naposledy vidím průčelí katedrály zalité zapadajícím sluncem. Původní plán byl opustit Santiago už odpoledne a rozdělit cestu na Finisteru do tří dnů. Místo toho ve dvě ráno spolu s ostatními usínám schovaný v jakési obří plastice u polikliniky, opilý – s vidinou toho, že za čyři hoďky vstávám a vycházím.

Útrata: 2486,- (víno, večeře, dárky, příspěvek na pilgrim house).

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s