2. 8.

028

V noci se opakovaně budím, vždycky to tak je, když brzo vstávám. Potichu se balím. Nenabil se mi telefon, nevím proč. Snažím se zachytit nějaký pocit. Jsem ospalý a trochu neklidný. Zavírám dveře od albergue a vydávám se do noci. Opouštím osvětlenou vesnici a vcházím do lesního tunelu. Děsí mě, jak naléhavě z té vpadlé vymleté prašné stezky křičí stovkz let putování k Jakubovu hrobu. Zapínám čelovku. Bojím se, nikde nikdo. Myslím na tábory, kterých jsem se účastnil – a na to, že delší stezku odvahy jsem nikdy nezažil. Postupně se mi v hlavě objevují tváře rodičů, bratra, sester, rodiny, Michalky, přátel, všech, kteří mě prosili, abych jejich trápení a kříže složil u hrobky svatého Jakuba, všech, kteří nám na cestě tolik pomohli. Na krátkou chvilku mi před očima promítne silný výjev:

V tom nejhlubším tichu před ránem slyším po asfaltu víc a víc kroků. Ohlédnu se a za mnou najednou – beze slov, podobně unaveni jako já – jdou lidé. Zástup lidí. Všechny znám, jsou mezi nimi tetičky z Hostašovic, kamarádi, které jsem dlouho neviděl, moji rodiče, známí, učitelé, lidé, které znám od vidění. Oblečení ve větrovkách, mikinách, teplákovkách, kostelových kostýmech, džínách; tak jak je znám. Jdou se mnou a není to ani trochu divné. Ani jim to nepřipadá zvláštní – jsou na pouti, tak proč by mělo. Celé to netrvá dlouho. Není to silné a neběží z toho mráz po zádech. Jenom se to promítne a skončí. A pak se zase zesílí moje vlastní kroky. Obcházím vysoký plot letiště, čelovka skicuje obrysy nějaké červenobíle pruhované letištní konstrukce. Odbočuju od camina a jdu po osvětlené silnici. Přemýšlím nad původem jména Compostela. Dívám se nahoru a vidím dvě, tři hvězdičky. Místo pole hvězd (campus stellae) jenom malý záhonek.

Monte do Gozo leží pět kilometrů od katedrály. Je to poslední kopeček před Santiagem. Poutník z něj poprvé zahlédne věže chrámu, svého cíle. Můj mobil je vybitý a zahlédnout něco tak důležitého bez možnosti to natočit nebo vyfotit mě dělá dost nervózním. V rozsáhlém a téměř pustém areálu obří lágrovité albergue hledám život a elektrickou energii. Jediný otevřený přízemní pavilon slouží jako donativo ubytovna. Dost nešikovně se snažím domlouvat s ochrankou, že si zajdu jenom na chvíli dobít telefon a posnídat. Nějaký španěl zaslechne můj rozhovor a radí mi, abych mu prostě vůbec nic neříkal a normálně vešel. Tak jo. Ten samý kluk mi říká, že mám špatný nabíjecí kabel a že mi půjčí svůj. Tak jo. Sedím asi hodinu v kuchyni nebo jídelně ve společnosti snídajících skupin poutníků.

Santiago. Fotím se s cedulemi a tak. Dostávám první zprávy s gratulacemi. Očekávání druhých a mě samotného na mě nikdy nedolehlo tolik, jako to dopoledne. Snažím se v sobě vyhrabat ten důstojný závěr pouti, tu čirou radost, tu krásnou katarzi, jsem nasraný a nervózní a nemění se to. Posledních sto metrů. Průchodem na náměstí Praza do Obradoiro a po chodníčku do jeho středu, k obdélníkové pamětní desce s reliéfem mušle, do které v noci trošku napršelo.

Konec. Konec, zvládl jsem to. Ihned to zlehčuju a nejsem schopný uznat, že se mi zrovna povedlo něco, co už možná nikdy víc nedám. Že jsem pěšky přešel Evropu. Jdu se podívat do františkánského kláštera, na recepci v jeho hotelové části mi říkají, že zrovna dneska otevírají albergue a že mám čekat v deset hodin u brány kostela, kde se dovím víc. Tak čekám. Volají mi účastníci tábora v Hodoňovicích a berou mě do stroje času. Čekám a je půl jedenácté, jedenáct. Nikde nikdo a já jsem unavený a prostě nasraný. Dojdu do Santiaga a ztrácím drahocenný čas čekáním na něco, co se nestane. Stojím frontu na certifikát o pouti, takzvanou Compostelu. Je to jak na úřadě, několik přepážek, where are you from, did you walk all the distance? Pořizuju i ‘personalized’ certifikát s počtem ujitých kilometrů, který jsem ale sám předem uvedl.

Three thousand. Dostávám všechno zabalené v důstojné červené roli z kartonu. Odcházím a hledám fungující ubytovnu, budu se muset vrátit trochu před město. Vyřizuju telefonáty s rodinou, přiznávám se, že nezažívám nádhernou blaženost poutníka v cíli. Ubytovna Fin del Camino je pod správou nějaké farnosti, na poměry Santiaga je levná, za 9€ na noc. Je tu čisto. Hospitalero, japonský důchodce, je výřečný a ptá se, kolik nocí zůstanu. Sprchuju se a vyrážím na nákup. Potkávám Oskara a Zuzu, budou spát ve stejné albergue. Po dlouhé rozvaze si pořizuju lighting kabel za 27€. A pak si, blbec, kupuju los za 5€. Po vyhození losu do koše se přesouvám do food courtu, kde si v americké restauraci objednávám burger a salát. A pak je mi to celé moc líto. Oskar se Zuzou jdou na mši v 19:30, domlouváme se, že se sejdeme a půjdeme společně. Já procházím museum poutnictví a na mši to těžko stíhám a jsem pořád naštvaný, nejvíc na sebe a na to, že to v Santiagu nedokážu důstojně prožít.

Na mši nejdu. Držím v ruce obrázek Bruna Kohlera, Herbertova bratra. ‘Vojtěchu. Co se stalo, je v pohodě. Udělej teď alespoň jednu věc pořádně.’ Zařazuju se do fronty k apoštolovu hrobu na boku kostela. Stoupám za oltář, dotýkám se zlaté busty svatého Jakuba. A sestupuju dolů, do krypty. Před hrobem nikde nic, žádný obrázek. Bojím se ho tam položit. Ale musím a odhodlávám se. Jsem nervózní. Ani to se nepovedlo podle očekávání. Očekávání je hloupé. Při zapadajícím slunku piju kafe na terase hotelu Parador. A potom piju víno s Terezkou, Zuzou a Oskarem. Je moc fajn, že jsem Terezku ještě sthil, rád ji znovu potkávám. Jsem trošku klidnější, na té teplé dlažbě, při posledních odrazech pomerančového světla na průčelí katedrály, někdy ve dvacet jedna třicet.

Trasa: O Pedrouzo – Monte do Gozo – Santiago de Compostela (19,4 km).

Útrata: 1824,- (jídlo, kabel k iPhonu, los, ubytování, kafe, Compostela).

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s