30. 7.

307

Vycházím brzy ráno. Fotím dva úzké vysoké domy (na šířku jedné ložnice) na hlavní ulici města Vilalba. Jdu zase po asfaltce. Nevím proč – občas ji mám radši, než značené Camino. Se stezkou se asfalt kříží v jednom jediném bodě, na nároží je u cesty bar a kavárna. Vybíhá z ní Tindaro a volá na mě, ať se stavím, že mě zve na kávu. Na kávě potkávám Claudii (učitelku z Milána) a Němku, architektku. Dál pokračujeme společně a po půlhodině nám Tindaro bez pozdravu mizí. A už ho nikdy neuvidím. V Baamonde se zastavujeme na oběd, kupuju lahev červeného, nikdo mi s ní nechce pomoci. Claudia si kopíruje číslo taxi, ptám se proč. Chce zítra (v neděli) stihnout v Sobrado dos Monxes mši svatou. Pěšky to nestíhá, musela by vyrazit ve čtyři ráno a sama se bojí. Nabízím, že půjdu s ní. Jsme domluvení. Loučíme se. U ukazatele, který značí posledních sto kilometrů do cíle, si chvíli sedám. Na kamenném mostku dopíjím víno. Chtěl bych slavit, ale nic necítím. Nic. Jdu dál, lesem, pustinou. S Claudií a Němkou se znovu potkávám v kavárně zašité uprostřed eukalyptového lesa. Pokračujeme ještě dva, tři kilometry a putování pro dnešek ukončujeme před městem Miraz, ve sterilní, nové, docela drahé albergue.

 

Trasa: Vilalba – Baamonde – Seixón de Abaixo – Seixón de Arriba (34 km).

Útrata: 649,- (jídlo, dražší albergue, drobnosti).

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s