28. 7.

287

Z Tapie odcházíme ve více lidech, rychle se ale trhám, protože se mi nedaří s nikým začít rozhovor. Odcházím z Asturias, po velice dlouhém mostě přes zátoku vcházím do Galicie. V Ribadeu piju zelený čaj a chvíli nahrávám fotky, mírně se mění sortiment, vidím víc regionálních produktů – podobně jako v Baskicku.

Stoupám do kopce, do lesa, pryč od moře. Naposledy se otáčím, abych si ho vyfotil, než mi pohled na jeho modrou hladinu zakryjí listy eukalyptu. Zvláštní pocit. Nechce se mi do vnitrozemí, pryč od oceánu. Procházím velice hustým eukalyptovým lesem. Krajina jde nahoru dolů, je sytě zelená. Po svazích a loukách jsou tu rozeseté osady a malé, zpustlé vesničky. Na návsi jedné z nich se zastavuju, kdosi tu provozuje poutnické občerstvení, zkouším empanadu a domácí mléčnou rýži, je výborná, chutná po skořici a limetce. Chvíli se bavím s párem postarších Němců, mají toho hodně nachozené, pán se z ničeho nic zvedá, začíná zpívat a tancovat.

Pokračuji relativně monotónní krajinou až do Lourenzá. Místní albergue je plná, ale dovídám se, že můžu spát v místní tělocvičně. Jen je třeba počkat, až přijde paní, která má poutníky na starost. Využívám sprchu a pak svačím u stolu v jídelně. Přichází malý tlustý chlapík, představuje se jako Jozef z Polska. Může mu být okolo šedesátky. Je usměvavý a veselý, má chuť se bavit – já moc ne, něco hledám a potřebuju se soustředit. Vysvětluju mu, že už se tady nevejdeme, ale že můžeme spát v tělocvičně. On nechápe, balí se a chce pokračovat někam dál, do sedm kilometrů vzdálené albergue. Rukama nohama mu to rozmlouvám a nakonec rezignuje a čeká se mnou.

Do albergue nakonec přichází i Tindaro, unavený, ale v dobré náladě. A tak spolu o půl osmé vycházíme hledat sportovní halu. Cestou Polák kupuje víno, chce vzít dvě, rozmlouváme mu to. V tělocvičně si leháme na zem, Jozef nás varuje – chrápe. Těsně před devátou vycházíme do obchodu, já a Tindaro, abychom si nakoupili něco na snídani. Jozef nás dobíhá a jde taky. V obchodě bere další víno. V tělocvičně už se spí, my sedíme na plastových židličkách, vůbec si nerozumíme, přesto je nám až nepravděpodobně dobře.

 

Trasa: Tapia de Casariego – As Figueiras – Ribadeo – Vilela – Vilamartín Grande – Vilanova (Lourenzá) (41 km).

Útrata: 401,- (empanada, arroz con leche, večeře, albergue, jídlo).

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s