24. 7.

724

Paula se sbalila a téměř beze slova odešla. I don’t know what is the whole waiting thing for anyway. Přejede autobusem do Aviles a zbytek cesty do letního sídla své korejskošpanělské rodiny dojde pěšky. Dobře jsem se vyspal, až na ty komáry. Odešel jsem rychle, nechtěl jsem potkat El Morena. Někdo z ochranky kempu mi popřál šťastnou cestu. Cítil jsem se jako pochybná VIP. Prošel jsem okolo melancholické sochy matky emigranta, která trne pohledem na daleký smutný obzor. Na pláži jsem se rozcvičil, teď ten krk chci poléčit, pořád trochu zlobí. Byl problém sehnat snídani, nakonec jsem si koupil jakési sladké brýle. Matúš, Paula i několik dalších lidí mě před touto etapou varovali – obrovské množství poutníků ji údajně přejíždí autobusem – cesta vedla mezi areály oceláren a tepelných elektráren, v těžkém průmyslu. Těšil jsem se na to – byl jsem zklamaný. Zmíněný úsek cesty trval jen několik málo kilometrů, industrie se potom znovu objevila až těsně před Aviles.

Nasbíral jsem v lese dvě hrsti těch eukalyptových šišek, hezky voní, vezmu je domů. Do Aviles jsem došel po druhé hodině, ubytoval jsem se ve slušně vybavené albergue a po dlouhé době jsem si něco uvařil. Večer jsem se byl podívat na Centro Niemeyer – prostor mě zaujal, celé mi to připadalo mile cizí. Dovnitř se mi dostat nepodařilo. Přeskládal jsem si věci v batohu a vyhodil pár drobností.

 

Trasa: Gijón – Tresona – Avilés (28 km).

Útrata: 402,- (albergue, sladkosti, jídlo).

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s