22. 7.

722

Budím se po šesté, za chvilku přichází Sergio a chystá snídaní, rovná na stůl balíčky s buchtami a trvanlivým sladkým pečivem, vaří vodu na čaj a na kafe. Snídáme, jak kdo vstane. Balím se, loučím a vycházím. Nohy se mi motají a cítím se hodně slabý, tak to otáčím a pro dnešek úplně vzdávám. Vracím se pomalu zpátky, bojím se, že omdlím a spadnu někam do cesty. Sergio sedí venku s posledními poutníky a já se ho ptám, jestli si tu můžu na den odpočinout. ‘Jo, dneska už budeš mít i postel,’ odpovídá klidně. Mravenčí mi v konečcích prstů, točí se mi hlava a všeobecně je mi prostě blbě. Radím se s mým bratrem a Míšinou tetou, ta si myslí, že mi chybí hořčík, bratr to vidí na skřípnutou krční páteř. Já se jenom bojím, aby to nebyla mrtvice. Ale usmát se furt můžu a ruce mi nepadají. Cvičím krk a v jedenáct jedu se Sergiem a jeho synem na nákup. Stavuju se pro hořčík, kupuju jídlo a jím nic moc oběd ve stejné hospodě jako včera.

Po dlouhé době potkávám Paulu, přichází do albergue někdy ve dvě. Prosím ji o půjčení té knížky o chůzi, Philosophy of Walking. Vyhrabe ji v batohu, předává mi ji, lehá si a spí. Já knížku čtu celé odpoledne, krom pár méně zajímavých kapitol ji za čtyři hodiny dočítám. Večer je lépe, o zábavu při večeři se stará hlučná Francesca, která o sobě říká, že je feministka, která si ve svých padesáti nemůže pomoct, protože ty chlapy prostě miluje.

 

Útrata: 1000,- (léky, albergue, jídlo, oběd).

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s