19. 7.

179

Vstávám před šestou, rychle snídám a vycházím. Svítá. Cítím samotu, poprvé naplno, čas ubíhá pomalu, chybí rozptýlení. Mluvím nahlas, divím se, jak nepatřičně můj hlas zní. Připadá mi cizí. Ve vylidněné hlavní ulici městečka Unquera si v baru u zastávky objednávám čaj a snídani. Chvíli píšu. Přecházím po mostě přes řeku Deva, opouštím Cantabrii a přicházím do Asturie. V Colombres kupuju pěkně zabalené ančovičky, chci je vyzkoušet. Jsou příliš slané, nedokážu je sníst. Je mi to líto, nechávám skoroplnou konzervu u popelnice.

Samota zveličuje malé věci, není tu nikdo, kdo by řekl, že to neva.

Jdu dlouho. Odpoledne potkávám kluka z Nového Zélandu, říká mi, že nemám nikomu věřit, a že tu všichni všechno dělají pro peníze. A lžou. Vypráví mi o buddhistické pouti po Japonských klášterech, která se mu zdála mnohem surovější, než camino. Posledních pár kilometrů už je utrpení, jdu ve velikém horku a městem Llanes se jenom probelhám. V Póo de Llanes mě v albergue odmítají, mají plno. Vzdávám to a platím patnáct euro za postel v levném penzionu. Mám pokoj pro sebe. Pajdám na neobyčejnem mělkou pláž, jdu sto metrů po kotníky ve vodě a pak si lehám naznak. V penzionu potkávám Arabellu a Steffi, dvě Němky v mém věku, společně čekáme, až se uvaří voda na čaj.

 

Trasa: San Vicente de la Barquera – Unquera – Colombres – Pendueles – Andrín – Llanes – Pó de Llanes (45 km)

Útrata: 1195,- (kartáček a pasta na zuby, kebab, potraviny, nocleh)

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s