18. 7.

 

187

‘Tak jo. Já půjdu. Uf. Dík – za ty tři měsíce. Šťastnou cestu. Jo, a dobré camino!’ Ještě jednou se ohlížím a potom musím zrychlit, po tváři se mi hrnou slzy. Brečím a skoro běžím, chodit nedokážu. ‘Ty jsi blbec, Vojto, co Tě to napadlo.’ Bezmyšlenkovitě otevírám dveře kostela v Comillas a jediné, co si pamatuju, je gigantická mušle, kropenka plná svěcené vody.

Proč? Nevím. Prostě jsem musel.

Pomalu rozdýchávám samotu. První kroky vedou k domu od Gaudího, kterému se přezdívá ‘El Capricho’. Kupuju si za pět éček vstupenku a procházím roztomilou vilku plnou glazovaných slunečnic. Pak se vracím do města a v infocentru zjišťuju, že ten elegantní černý credencial tady neseženu. Kdesi prosím o vodu a jdu. Je vyčerpávající vedro, potím se, těžko to udýchávám. Jdu o to rychleji, potřebuju ze sebe dostat ten zmatek. Večer v San Vicente piju zelený čaj a ptám se na albergue v Serdiu. Prý je už tři roky zavřená. Zůstávám a nejdu dál, platím deset euro. Večeřím venku a pozoruju zátoku. Bavím se s Němkou, učí lidi komunikovat. Ptám se jí, co jde lidem nejhůř, když se spolu baví. ‘Přestanou se bavit.’ Potkávám Jaimeho, dělí se o meloun. Jdu si sednout ke kostelu, výhled do bažin a mokřadů je… tichý. Zapadá slunko. V albergue si vybírám nejhorší místo. Spím nad Francouzem, který chrápe tak, že rám patrové postele rezonuje. Jaime se mi směje. Stěhuju se.

 

Trasa: Comillas – El Tejo – La Revilla –San Vicente de la Barquera (11 km)

Útrata: 498,- (albergue, čaj, večeře, vstupenka do Capricha)

Foto

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s